Kázání v kapli Betlémské

Ač dnešní doba nepřeje už kostelům a chrámům
Ač zájem lidí obrátil se ke kinům a krámům
Ač zanícená kázání už nehodí se jaksi
Do teorie životní a tím méně i v praxi
Přec jen byl dobou která ráda hovoří o člověku
Uprostřed Prahy zbudován památník Středověku
A ten, který v tom kostelíku oblíben býval u farníků
Pro plamenná svá kázání…
Ten, který neznal, co je strach
Ten, z nehož nezbyl ani prach
Unášen kazatelnou asi znova
Metat by musel krutá slova
Do strachem nalomených zad
Rozhoupat chtěl by stěny věží
Protože s bojácnými stěží
O pravdě hovořit by dokázal
A nenašel by mezi všemi
Toho kdo lidem v této zemi
O pravdě hovořit by zakázal
Poznatek do očí by štípal ho jak mýdlo
Že lidé bojí se jen o své dobré bydlo
Třesou se před záští maličkých kostelníků
Svých vlastních sousedů, svých vlastních důvěrníků…
Ten, který neznal, co je strach
Ten, z nehož nezbyl ani prach
Unášen kazatelnou asi znova
Metat by musel krutá slova
Do strachem nalomených zad
Do strachem nalomených zad!