Kfjetina

Z lidí se stávaj dospělí
Protože není dost pochopení
A měním se taky já
Tou dobou sním
Pod muší křídla se schovávát vždycky
Když tuší že prší na duši
Z nadzemských výšek mi zámává
A srdce buší
Je kfjetina a jediná
Co věří
Že zvěři dá se věřit
Že natrnitým keři nedá se spát
Uprostřed nebe je díra
A právě víra v ní ji otevírá
Posun s cizích světů
Jak střela kolometu
Podléhám ti, podléhám ti
A ty jsi ta
Láhev nedopitá
Skrytá v krytu trilobita
Na hrotu pera mám větu
Která zůstane do večera
Nevyřčena, jinak ztácí cenu
Nechci být autorem frází
Jak voda z prolomených hrází
Unášíš mě, unášíš mě
Na tisíc malej kousků rozložim si svět
A pak zas poskládám no a ty budeš zpět
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř
Na tisíc malej kousků rozložim si svět
A pak zas poskládám no a ty budeš zpět
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř