Markétce

Kolik nás takových bylo, co zbloudilo cestou za modrými květy nás přátelé
odsoudili a hnali před popravčí čety
Kolikrát vpila mě země a já zbaven smyslů ryl dlaněmi hlínu já nikdy odvahu
neměl bych přiznal svou vinu
Kolikrát Markétko mával jsem Tobě
To ty jsi odteďka má poslední oběť
To s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce
A zůstanou v Tvém těle
Jak tóny neznělé
Při nástupu stoupám si na špičky snad z malichernosti
Čas žere hodinám ručičky a vyplivuje kosti
Rány si foukám dýmem z cigaret a v pokoji pro hosty
Otevřu soukromý lazaret své Sebelítosti
Kolikrát Markétko hrával jsem Tobě
To ty jsi odteďka má poslední oběť
To s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce
A zůstanou v Tvém těle
Jak bytosti oněmělé
Za ruce s šedohlavci tlačím svět k úmoru
A není větší lež než pravda o nás dvou
Snažím se obelstít Lásku — potvoru
Aby mě nechala vznést se za tebou
Kolikrát Markétko psával jsem Tobě
Tolikrát Markétko čekal jsem na odpověď
Ty se však miluješ s anděly v kráterech měsíce
A tam mé tóny nedozněly
A já zůstal necelý
Kolik nás takových zbylo, co zbloudilo cestou za modrými květy jimž pod
gilotinou se zalíbilo