Ptáče

Vyletělo malé ptáče
zachvělo se listoví
v prak vložilo kámen práče
že jedinou větou ví
stejně láska, jako bitva
může náhle započít
můžem marně silou plýtvat
nebo minci v ruce otočit
Vyletělo ptáče z lesa
vzneslo se výš poprvé
ruka s prakem dolů klesá
lásko moje, potrvej
možná jsme tu jenom na skok
než do lesů bude mžít
miluj mě, vždyť nevíš lásko
jak dlouho ještě budem žít
Probudilo ptáče Vesnu
s prvním jarním skřivanem
vítr vane jako ve snu
kéž tě ke mně přivane
přijď za mnou dnes, ne až zítra
večeře je na stole
možná nedožijem jitra
a možná jsme tu na sto let