Gaia

Kráčím mořem
brodím zemí
mé břicho oře
zem od zrození
srdce horké jako magma
drží Zem silou
již snad v rukou
jen dávný mág má
Jak se kapiláry brázd
přede mnou rozstupují
ze zemských vrás
časy se odlupují
a kladou se do vrstevnic
a já prorůstám
zemskými deskami
měním se v nic
Parle moi mon Dieux
les mots jamais entendue
donne moi les reponses
inattendue
depuis le fin
jusqu´au debout
dis moi, il n´y a rien
ou bien on a vu
dis moi mon Dieux
si on a vu tous
ce que Tu veux
Má stehna — dvě radlice
vlaje halena
boky i ňadra
mám odhalená
otevřu břicho
z něj vesmír a ticho
a jediný, hluboký
útěšný zní tón
Parle moi…