Oba: Ta pusa je má???
Ta pusa je tvá???
Nakonec, proč se ptát
bude krásná
a nekonečná…
Tu pusu mi dáš…
Tu pusu ti dám…
Nejhezčí,
nejbáječnější jakou svět zná…
On: Teď měla bys říct…
Ach ne. tady ne.
Vždyť líbat
v jízdní dráze
zdá se nevhodné…
Ona: A ty by jsi měl
teď v rozpacích být
a zkoumat míru
nevkusu
právě teď pusu
chtít…
Oba: Však to co je v nás
nemůžem teď zpátky
vzít…
Když pusa je má…
a je taky tvá…
Zastaví čas i dech,
je v ní závrať
nekonečná…
Ta pusa je víc
než záblesk a šajn…
Ať si nám svět
hříšky sčítá
nám je teď fajn…
On: Žár i mráz,
proud střídavý…
Ona: A křídla co
s výškou závratnou
slunce nám prý
roztaví…
On: Že málo tě znám…
Ona: Že přejde tě smích…
On: Že lásky takto líbané
záhy zavane
sníh…
Oba: Co na tohle říct???
Přece nic a líbat víc!!!
Oba: Ta pusa je tvá???
Ta pusa je má???
Nakonec, proč se přít
když je krásná a
nekonečná…
Ta pusa je tvá…
Ta pusa je má…
může ji dát jen ten
kdo se láskou
nezadýchá…
Když pusa je má…
a je taky tvá…
Zastaví čas i dech
je to krása
neskutečná…
My chceme už víc
než návraty k snům…
Ať to svět ví
jak ti dávám
pusu jak dům!!!