Ta Pusa Je Tvá

Ta pusa je má,
ta pusa je tvá,
nakonec, proč se ptát,
bude krásná a nekonečná.
Tu pusu mi dáš,
tu pusu ti dám,
nejhezčí, nejbáječnější,
jakou jsem znal.
Hm — teď měla bys říct:
ach ne, tady ne.
Vždyť líbat v jízdní
dráze zdá se nevhodné.
A ty by si měl
teď v rozpacích být
a zkoumat míru nevkusu
právě teď pusu chtít.
Však to co je v nás
nemůžem teď zpátky vzít.
Když pusa je má a je taky tvá
zastaví čas i dech, je v ní závrať nekonečná.
Ta pusa je víc než záblesk a šajn,
ať si nám svět hříšky sčítá nám je teď fajn.
Žár i mráz, hm, proud střídavý
a křídla co s výškou závratnou
slunce nám prý roztaví.
Že málo tě znám, že přejde tě smích,
že lásky takto líbané záhy zavane sníh.
Co na tohle říct? Přece nic a líbat víc.
Ta pusa je tvá, ta pusa je má,
nakonec proč se přít, když je krásná a nekonečná.
Ta pusa je tvá, ta pusa je má,
může ji dát jen ten, kdo se láskou nezadýchá.
Když pusa je tvá a je taky má,
zastaví čas i dech, je to krása neskutečná.
My chceme už víc, než návraty k snům.
Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům.
My chceme už víc, hm, než návraty k snům.
Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům.
My chceme už víc, (my chceme už víc),
než návraty k snům (než návraty k snům)
Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům.
My chceme už víc, (my chceme už víc),
než návraty k snům (než návraty k snům).