Podivná ruleta

V studené parádě kožených křesel,
kožených křesel, kožených křesel
sešli se k poradě výrobci hesel,
výrobci hesel, výrobci hesel,
mnohé, co hrozilo, pozbylo punce,
za okny mrazilo srpnové slunce
a křičelo na lidi «pamatuj!»,
a křičelo na lidi «pamatuj!»
Pod hnědí sieny sežehlých trámů
sežehlých trámů, sežehlých trámů
hleděly hyeny na věže chrámů,
na věže chrámů, na věže chrámů,
v ulici trpěly pahýly stromů,
hleděly na střely v průčelích domů
a křičely na lidi «pamatuj!»,
a křičely na lidi «pamatuj!»
Recitál: Jen najatý přístěnek zapadal prachem,
jen pavouci v síti a trpký pach klihu,
a embrya myšlenek chvěla se strachem,
kéž nemusí žíti, kéž nemusí z lihu!
V zelené zahradě slyšel jsem trávu,
slyšel jsem trávu, slyšel jsem trávu,
mluvila o zradě, o pěstním právu,
o pěstním právu, o pěstním právu,
mluvila o mužích s tvářemi šelem,
mluvila o růžích nad dívčím čelem,
jež křičely na lidi «pamatuj!»,
jež křičely na lidi «pamatuj!»
Před sebou muletu, vládci se smáli,
vládci se smáli, vládci se smáli,
podivnou ruletu s pistolí hráli,
s pistolí hráli, s pistolí hráli.
Recitál: Minulo září, a ulicí chodí
jen milion tváří - těch zbloudilých lodí,
a žádná z nich neslyší «pamatuj!»,
a žádná z nich neslyší «pamatuj!""Pamatuj!»