Bílá Hora

Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na
Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední
Praporec — moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl
Do posledního muže. Píseň nazvaná Poslední Moravan
Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou
A zvony odletěly za větrem do Říma
Obzor se rdí, můj táto
Hanbou šarlatovou
Už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá
Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů
Jen oči pod přilbicí snad ještě doufají
A mlhy zlé se valí do děr od hrabošů
I do ran na orlici, kterou už poutají
(r): Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry
Hřeben větru rozčesává pera plamenná
Věřili jsme na pokoru u popravčí káry
Zlatá doba nenastává, bude kamenná
Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory
Mít duši nestydatou a mozek bez ceny
Být králem lstí a snadno vzít si bez pokory
Na svatbu se Zubatou železné prsteny
Není to med, zas píti číši vrchovatou
A věřit na proroky v chorálu polnice
Sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou
Na erbu pro otroky — pro naše dědice
(r): + bude kamenná, bude kamenná.