Pět strun úplně stačí,
aby se mohlo hrát,
aby ten, kdo se mračí,
se mohl začít smát.
Když pátá struna schází,
no tak to nevadí,
člověk si bez nesnází
se čtyřni poradí.
A když chybí ta čtvrtá,
i to se může stát,
hlavou mi stále vrtá,
proč dál bych neměl hrát.
Když třetí struna schází,
no tak to nevadí,
člověk, zas bez nesnází,
si s dvěma poradí.
Když další strunu vezme ďas,
ne že bych vám to přál,
nevěšte hlavu, prosím vás,
a hrajte klidně dál.
A až vám na kytaře
nezbude vůbec nic,
nechmuřte proto tváře,
zpívejte z plných plic!
Když další strunu vezme ďas,
ne že bych vám to přál,
nevěšte hlavu, prosím vás,
a hrajte klidně dál.
A až vám na kytaře
nezbude vůbec nic,
nechmuřte proto tváře,
zpívejte z plných plic!