Idyla

Má idyla je vylhaná jak Praha Karla Plicky
Lže požehnání pohana, byť znělo katolicky
Tma v ubikacích bojarů a mraky nad Žižkovem
A gauner vzdychá po jaru a vraždí ducha slovem
Rum do odlivky s valiem a dojati až k pláči
Jsme šťastni, když si nalijem, a jedno, kdo nám stáčí
Sbor ropuch zpívá rekviem, jsme s nimi na prameni
Ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni