The Funeral of Existence

Gematrický hymnus končí v černé síni vášně.
Tetragrammaton se rozpadá v sutinách smrti.
Subatomární chaos vítězí v momentu milosti,
lebeční mok zaplavuje svět dvojí prázdnotou.
Lymfatická perverze zrodí další formu pekla — chór mrtvých.
Ze zvratků vzejde nový čas bolesti a světlo pohasne.
Další rozptyl kosmické radiace skrývá hlubokou propast,
ticho bohů.
Černý granit stoupá,
anihilován v úžasnou katarzi zla,
cyklus je zvrácen.
Hrdý Sefirot znovu padne, zavládne mráz
přelévaje běh jsoucna, do cyklu zkázy.
Uroboros je sťat v nešťastné hodině slávy,
vertikální spára dýchá, svět mění tvar… Vše hoří!
Dvanáctihran protne ticho a rozloží se v mráz,
vytváří sílící třetí oko vědomí.
Krystalicky nečisté Já probodává srdce
a vyschlá koryta řek vedou do moří,
schody stvořené pro boha směřují všemi směry,
žíly a tkáň pulzují smrtí k nicotě.
Princip se utváří v děloze času.