Čtveračka

Rozložen na křesle jak paša seděl jsem
V pochmurné jídelně starosvětského sídla
Vonící pakostem a čerstvým ovocem
Před mísou jakéhosi belgického jídla
Za hodů naslouchal jsem šťasten hodinám
Vtom vrzly za tahu však dveře do kuchyně
A vešla služebná - důvod mi nebyl znám —
S rozpjatým fišátkem a pentlí na ofině
A přejíždějíc si konečkem malíčku
Broskvově heboučkou růžovou tvářičku
A špulíc rozkošně svá dětská ústa stále, svá dětská ústa
Upravovala stůl, upravovala stůl, ten stůl pokrytý mísami
Pak — jistě, abych jí dal pusu, šeptla mi:
«Zkus, prosím, chytla jsem do tváře průvan nenadále.»