Krystof

A zatím chudák měl, v popelnici haldu starejch krámů.
Kdyby uměl mluvit, řek' by snad (pápápápá)
Zimou schoulenej: «Nechtě mě spát. (pápápápá)
Nechte mě tu být, možná že nebudu chtít žít.»
Malej Kryštof snil o světě, co zná i lidskou něhu.
A teď utopen spí v řece, která měla stovky břehů.
Kdyby uměl mluvit, řek' by snad: (pápápápá)
«Já jsem nechtěněj, nechte mě spát. (pápápápá)
Tak nechte mě tu být, možná že nebudu chtít žít.»