Když prší

Když prší a slunko schovaný je za tvými rameny
To slunko schovaný i je za tvými vlasy
A možná i za támhletěmi kameny
Když prší, rozpuštěné sklo se snáší z tmavý oblohy
A revmatikům loupe v kostech nebo v kříži
A všichni vypadají jako mátohy
Co naprší tobě Tomáši
Co naprší tobě Jane
A copak tobě milý Jonáši
Štěstí dosud nepoznané
Když prší, na tom není snad nic tak divného přece
Je to jen kousek deštníkové přítomnosti
A dva lidé zachumlaní v chatě v dece
Když prší, staví si u cesty kluci z hlíny hráze
Alespoň já jsem to tak kdysi dávno dělal
Teď už poslouchám jen slaboduché fráze
Co naprší lásce pod mostem
Co naprší lůze v trávě
A copak pětce odečtené z ten (?)
To bych teď rád věděl právě
Když prší a ty sedíš za oknem v jídelně závodní
A nadáváš na připálený rizoto
Dokud je ještě čas tak rychle vysedni
Když prší, podobáš se prasklé struně na mé kytaře
A já pořád nemám strunu sílu vyměnit
Podobáš se i mrtvé písni faráře
Co naprší nám dvěma jedenkrát
Copak naprší nám na plášť
Jednomu nic druhýmu akorát
Každýmu však určitě zvlášť
Určitě zvlášť