Vzpomínky

1. Vlastní krví slunce kreslí na skla oken krajinky
Odevšad se na zem snesly utahané vzpomínky
Otvírám jim do předsíně, zouvají si botičky
Hned se ženou do kuchyně na slaninu s vajíčky
R: Každá má jméno holky, se kterou jsem někdy chodil
Každá zná všechna přání, co jsem za ta léta měl
Každá ví, kdy jsem pomáhal a kdy jsem zase škodil
Každá z nich je tou láskou s velkým eL
2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili
Snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily
Vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat
Dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat