Homokaz aneb blátivá je massa

Blátivá je massa
žvanivých to tvorečků.
Některé to na ulici.
Některé to v domečku.
Na písečcích hmotných statků,
maturit a diplómů,
staví si to jistoty.
To stalo se však
jenom slupkou,
té pradobytčí nuzoty.
Dobré ráno.
Dobrý den.
Dobrý večer.
Dobrou noc.
Tak dělí si to tmu a žár,
té rudé hvězdy opodál.
Nad níž chtěli by a nemají však moc.
Tak uctívají dobrý mrav.
Tak žijí v pravé víře,
že říká si to pán.
A morálce?
Té rozcapené, vilné zhýře?
Vylizují z kundy maz.
Jen plevelem
vzácné zahrady
je ten přebujelý vřed,
ten země homokaz.