Ptačí hnízda

Ráno co ráno se stále jen ptám,
proč utichla hnízda ptačí?
Ptám se, proč v hnízdě je špaček teď sám
a proč kolem nekrouží?
Máma jen dívá se na děti své,
sotva už jim v letu stačí.
Mládě je mládě a jednoho dne
z hnízda letět zatouží.
Když mláďata z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají,
snad si na tu mámu opuštěnou
někdy vzpomenou.
Jednou zrána z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají
a pak ještě dlouho zdává se jí,
že se vracejí.
A každá máma mívá
pak na krajíčku pláč,
když naposled se dívá,
jak odcházejí děti její.
Z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají,
snad si na tu mámu opuštěnou
někdy vzpomenou.
Není to dlouho, byl slunečný den,
na nádrží čekal vláček.
Máma tam stála a jedno vím jen —
v ruce měla kapesník.
Vím, že i mé dítě jednoho dne
z hnízda vyletí jak ptáček.
Máma je máma a neřekne ne,
jen se někdy rozteskní.
Když mláďata z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají,
snad si na tu mámu opuštěnou
někdy vzpomenou.
Jednou zrána z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají
a pak ještě dlouho zdává se jí,
že se vracejí.
A každá máma mívá
pak na krajíčku pláč,
když naposled se dívá,
jak odcházejí děti její.
Z hnízda odlétají,
naposled jí křídly zamávají,
snad si na tu mámu opuštěnou
někdy vzpomenou.