Jednoho dne se vrátíš (Un jour tu reviendras)

Den se v ruži skryl a z ruže vuni bral,
tím jsi dlouho žil a kráse prisahal.
Mám už v tvári sníh, to léta mužou byt,
s prázdnem sluvek tvych si sotva v písních znít.
To víš, že zustanou, jak loukám tváre kvést.
Dál v knihách všech zázraku, mou písní zníš dál.
To víš, že pujdem dál,
jak cestám zbyvá jít.
Též dverím, co zívají, jak náruc toužení,
já dlañ tvou stále znám.
To víš sny zustanou, a možná muže nás hrát,
zas dál pár sluvek tvych,
když poznáš stul a nuž.
S príliš krásnou lží se loucit náleží,
vítej k nám, vítej k nám ten stul tu máš.
Už náruc znáš,
jak chutná prázdná cíš,
prijd zas k nám, at sám už víš,
jak ve dvou dá se žít, až prijdeš zpátky k nám.