Vše za 39

Aby to auto zacouvalo
asi tak za dva roky
a ten chlap byl celej čas
v tajnejch hemisférách rád.
Aby ta holka, která skáče
kolem lidí, co jdou z práce,
byla jak ve vzduchu drak
a pak by přistála na panelák.
Aby ta horká černá káva
voněla celou noc do rána
a pak by přilez rak
a chodil by v hodinkách.
Aby to všechno zabrzdilo,
aby to aspoň chvíli bylo
asi tak jak nehet a lak —
tak by se to mohlo posunovat
zpátky,
zpátky k sobě.
Aby to bylo místo tik-tak jen tak,
aby to bylo podle dirigenta
sem tam — jenom sem tam
a pak to dorazilo pomalu k nám.
Aby to bylo taky trochu mimo
třeba jako Quentin Tarantino —
to jo, to se ví, že jo,
dám ruku na tvoje rameno.
U Vše za 39
sedí oba společně
a baví je jen sedět,
sedět jen tak zbytečně.
U Vše za 39
sedí oba společně
a vyfukujou kouře
a zpomalujou svět
zpátky,
zpátky k sobě.
U Vše za 39
si zpívají radostí
a dovnitř choděj lidi
a nakupujou blbosti,
ale oni dva jsou venku
a pozorujou svět
a otáčej ho k sobě
a otáčej ho teď
zpátky,
zpátky k sobě.
Aby všechno zabrzdilo,
i to, co zabrzdit nesmí,
aby se to zastavilo
a na chvíli zastavil i vesmír.
Aby stromy do betonu
vypustily hodně silný mízy,
aby se zeměkoule z kovu
naposledy otočila
a lidi byli
freezing freezing freezing home —
zpátky v sobě.