Můj přítel odjel

Muž, holé nic,
u slepých kolejnic
seděl sám, seděl sám.
Měl v očích lesk,
pane, Vás trápí stesk,
co je Vám, co je Vám?
Muž zůstal ohnut v kříži,
jako když jej tíží
hrozný sen, hrozný sen.
Pak míli za konečnou
s tváří téměř mléčnou
pravil jen:
«Můj přítel odjel,
teď jsem sám.
Můj přítel odjel,
nevím kam, nevím kam?»
Hej, ženo druha mého
nenechej ho samotného žít,
žít jenom tak.
Pocit by měl,
že mu tím odjel
poslední možný vlak.
Pro svůdnou šíji bílou
neopusť svou milou
nikdy víc, nikdy už.
Ať Tvoje láska velká
nezoufá a nelká
jak ten muž.
Můj přítel odjel, teď jsem sám.
Tvůj přítel odjel, nevím kam, nevím kam?
Můj přítel odjel, teď jsem sám.
Tvůj přítel odjel, nevím kam,
nevím kam, nevím kam?!