Když mě přijmeš do svých svátků

Vím, jak jsi háklivý na přesný řád,
tradic a návyků se nelze vzdát.
Vánoční soukromí chceš mít, jak měls,
návraty k rodičům a Jingle Bells.
Což takhle zásad svých se pro mě zříct,
nejsme jen přátelé, jsme snad i víc.
Odpusť, že ptám se dál, proč zdobit máš
jen svůj vlastní strom, proč ne ten náš?
I já snad
zářit mám v těch větvích,
zářit od začátků
jak spasný břeh v tvém světě bezbřehém.
Vždyť možná
já jsem jeden ze tvých
vážných nedostatků
a rázem třeba najdeš Betlém.
Když mě přijmeš do svých svátků.
Vím, že sen vánoční vždy sníváš sám,
měl bys mě pozvat tam, kam vstoupit mám,
mohla bych šťastně znít v tvých rolničkách,
potichu vešla bych jen po špičkách.
I já snad
zářit mám v těch větvích,
zářit od začátků
jak spásný břeh v tvém světě bezbřehém.
Vždyť možná
já jsem jeden ze tvých
vážných nedostatků
a rázem třeba najdeš Betlém.
Když mě přijmeš do svých svátků.
O ta vrátka tajná,
o ta jen tě žádám,
třeba smích v nich schází
a ten ti já dám.
I já snad
zářit mám v těch větvích,
zářit od začátků
jak spásný břeh v tvém světě bezbřehém.
Vždyť možná
já jsem jeden ze tvých
vážných nedostatků
a rázem třeba najdeš Betlém.
Když mě přijmeš do svých svátků
s mou láskou.
Když mě přijmeš do svých svátků